Moc toho nenaspí. Často svůj pracovní den končí až nad ránem. Neustále totiž zásobují svá média materiálem přímo z centra dění. Pro sportovní novináře je olympiáda svátkem, ale i pořádnou dřinou. Jaké komplikace způsobuje českým žurnalistům osmihodinový časový posun? Na co všechno si musí dát pozor? Nahlédněte s námi do zákulisí olympijských her v Pchjongčchangu.
Na úvod přinášíme pohled Roberta Tesaře z České tiskové kanceláře (ČTK). „Nás coby agentury se časový posun moc netýká. Jedeme totiž online. Normálně v sezoně funguje tak, že servis o půlnoci nebo v jednu hodinu ráno zavíráme a otevře se až ráno, kdy se nejprve vydávají výsledky NHL, což je někdy před šestou. Teď, když je olympiáda, jedeme čtyřiadvacet hodin denně. S tím, že se na službách točí editoři, takže pořád jedeme v reálném čase,“ vysvětluje.
„Na rozdíl od novin nemusíme řešit, kdy něco vydáme, a jak to vydáme. V momentě, kdy se tady něco seběhne, vydáme zprávu hned ven. Když je olympiáda v Evropě, je daleko větší tlak na to, abychom si hlídali uzávěrky novin. Materiály musíme vydávat tak, jak je potřebují odběratelé. Tady jsme v osmihodinovém posunu. Většina akcí se děje odpoledne, což je v Česku mezi druhou, třetí nebo čtvrtou hodinou ráno, takže časový tlak není tak velký. Nikdo tyto zprávy nepotřebuje hned, ale člověk na místě přesto jede. Funguje v místním čase,“ přibližuje.
Kolize sportů? Občas je třeba si vybrat a koukat
Hry v Pchjongčchangu pro ČTK pokrývají dva redaktoři a jeden fotograf. Občas proto není snadné pokrýt všechny události. „Kolikrát si musíme určit, co je podstatné. Máme to nastavené tak, že základní zpravodajství se dělá v Praze a my děláme bohemika – kdy se v devadesáti procentech staráme o české sportovce, realizační týmy a podobně. Dělám hlavně hokej a občas něco navíc. Třeba k dalším soupeřům a podobně. Třeba ostatní čtvrtfinálové zápasy vyjma českého se ale dělala kompletně z Prahy,“ pokračuje Tesař.
Co když se zrodí medailové překvapení a na místě nebude nikdo z novinářů? „Byl by to průšvih, ale samozřejmě se to někdy stane. Na olympiády jezdíme třeba dvacet let ve dvou redaktorech s jedním foťákem a určitě se nám to někdy stalo. Horší je to na letní olympiádě, kde je mraky akcí. Zimní není tolik exponovaná. Na letní si člověk musí vybrat třeba ze dvou událostí a už jen kouká, zda si vybral dobře, nebo špatně,“ usmívá se zkušený novinář.
„Naštěstí to funguje tak, že novináři si hlasy navzájem poskytují. Kdybychom třeba nebyli u biatlonistky Vítkové, když udělala bronz, kluci by nám nějaké hlasy od ní dali a na zpravodajství by se to vůbec nepoznalo. Neměli bychom asi úplně všechno a mohlo by se stát, že bychom byli o trochu pomalejší, protože bychom neměli přímý přístup, ale akce by se pokryla,“ dodává Robert Tesař.
V tisku pozor na uzávěrky
O své dojmy se přímo v dějišti podělil i Jan Škvor. Novinář Práva, který ovšem píše články i pro webovou verzi deníku na sport.cz. Osmihodinový náskok oproti středoevropskému času mu také hraje do karet. „Je to lepší. Nejsme v takovém stresu, než kdyby to bylo naopak a časový posun by byl opačným směrem třeba o dvě nebo tři hodiny. Pak je to mnohem větší záhul, aby člověk stíhal uzávěrky,“ vykládá.
„Má to ale i nevýhodu v tom, že v momentě, kdy si tady plánuju, jak by měly noviny vypadat, editoři v Česku, kteří o tom rozhodují, ještě spí. Probudí se, když je tady večer, a krásně mi mohou plány změnit. V podstatě kolem zdejší půlnoci pak člověk může začít něco přepisovat,“ prozrazuje.
„Částečně i z toho důvodu chodím spát docela pozdě, zhruba kolem třetí ráno. Vzhledem k tomu, že nepíšu jen pro noviny, ale i na web, někdy je toho opravdu hodně. Člověk je pak přetažený, že po práci stejně nedokáže hned usnout, takže si třeba večer ještě pustí film. Pak se podle toho upraví i denní režim. Často pak vstávám později než doma v Česku,“ uzavírá Škvor.
Online média mají výhodu. Jsou rychlá a netříští obsah
Osmihodinový posun na před si pochvaluje také Jakub Slunečko, který se na olympiádě stará o obsah pro web hokej.cz a pomáhá také Českému olympijskému týmu. „Je výhodnější, než kdyby to bylo naopak. Zápasy občas končí v době, kdy lidi v Česku teprve vstávají, a my máme jednoduchou práci v tom, že jim dáme prvotní obsah, a pak máme čas si všechno promyslet, jak to naplánujeme během dne. Kdyby to bylo naopak, nastal by problém u neočekávatelných akcí. Najednou by měl člověk před sebou nálož práce a bojoval s tím, aby stihl lidem dát obsah dřív, než půjdou spát,“ objasňuje talentovaný redaktor.
„Novináři z tištěných médií to mají těžší, protože hodně z nich dělá obojí najednou. Musí přemýšlet nad tím, co mohou dát do online vydání, a co do tisku. Jinými slovy musí umět vyvážit, aby na webu tolik netratili například vůči nám, kdy na web můžeme dát klidně všechno, a zároveň mít něco, čím obohatí tisk,“ přináší svůj postřeh.
Podmínky pro práci si chválí. „Nemají tady sice úplně nejlepší wifi, ale v tiskáči máme vodu, kafíčko, čajíček, a dokonce nudle zdarma,“ směje se.